Strážnické louky — Ideální pro seniory a rodiny
Mírné kopce, zajímavé scenérie a oddychové zóny. Proč jsou tyto louky tak populární...
Přečtěte si článekVšechno, co potřebujete vědět — od nejjednoduššího úseku až po tipy, jak se vyhnout chybám, které dělá každý nováček.
Baťův kanál není jen trasa, je to zkušenost. Když jste loni poprvé viděla jeho břehy, nevěřila jste, že něco takového u nás existuje. Dvacet devět kilometrů pohodlné stezky mezi Zlínem a Otrokovicemi. Bez ostrých zatáček, bez prudkých kopců, bez toho nepříjemného pocitu, kdy máte nohy v kyčlích.
Je to místo, kde se noví cyklisté učí bez stresu. Jdete vlastním tempem. Nikomu na to nezáleží. A to je přesně to, co potřebujete.
Nejčastější chyba nováčků? Hledají parkoviště na Places a skončí na průmyslovém parkovišti pět kilometrů od začátku trasy. Není potřeba. Existují konkrétní místa, kde se zaparkuje snadno.
V Otrokovicích parkujete u autobusáku na Křižovské ulici . Stojí tam často prázdno. Odtud je to pěší minutka k začátku kanálu. Ve Zlíně zase Dlouhá Lhota — je tam malý parkovací prostor hned u cyklostezky.
Cestou mezi těmito místy najdete tři zastávky, kde si odpočinete. Nejhezčí je kolem pátého kilometru, kde je lavička přímo u vody. Není tam nic, ale je tam klid a pohled na vodní plášť, který vyprodukuje ty nejhezčí fotky.
Není třeba všechno. Viděl jsem lidi, kteří jeli s tím, co má průměrný cyklista v Kodani. Tři láhve, dvě čerpací stanice, záložní buty. Baťův kanál není expedice.
Vezměte si jednu láhev vody — nejlépe dvoulitrou, kterou dofinancujete na benzíně v Otrokovicích. Vezměte si slunečník nebo čepici — část trasy nemá stín. Vezměte si základní nářadí — šroubovák a lehké kleště. Neboť jednou se vám propleteou řetěz, a bylo by škoda skončit v Otrokovicích taxíkem domů.
Páska, kamera, náramková přilba? Není potřeba. Lidé bez toho pojeli tisíce let a nic jim nebylo.
Kanál není dálnice. Jezdí tam rodiny s malými dětmi, běžci, pejskáři, starší pánové na tříkolkách. Všichni máme stejné právo tam být. Když vidíte skupinu nejméně čtyř cyklistů jedoucích vedle sebe, rozumné je je objet po levé straně s tím, že zatleskáte na zvonec.
Není to přísné pravidlo, ale je to slušnost. Lidé s dětmi si vzpomenou na to, že jste slušný člověk. Děti se budou na cyklistiku koukat lépe.
Druhá věc — povrch. Kanál je udělán z betonu a asfaltu. Když prší, je kluzký. Když svítí slunce osm hodin, je lepkavý. Nevěřte si, že pojedete stejně rychle jako za slunečného dne. Pojďte o čtvrtinu pomaleji a užijte si to. Cíl není v Zlíně.
Půlkilo banánu před jízdou. Myslí si, že to vypálí. Vypálí to, ale potom vás bolí žaludek od Otrokovských sil. Nic nepozírejte čtyřicet minut předtím, než pojedete. Ani banán, ani sendvič, ani chlebíček. Voda, to je všechno.
Druhá chyba je vybrat si příliš rychlý spint na začátku. Vidíte první kilometr, je to hezké, slunce, voda, zvědavost — a jedete na sto procent. Za osm kilometrů už jsete vybití a zbývá vám ještě dvacet. Pojďte jako želva. Zvítězí, jak víte.
Třetí — kolo bez servisu. Letos jsem viděl pět lidí, kterým ztuhnul řetěz. Dvě minuty mazání řetězu předtím a byla by to krásná jízda. Nemůžete servísovat v Otrokovicích, tak ho servísujte doma.
Dvoulitry je ideál. Nezvažuje to, a to je přesně tolik, kolik vypijete během jízdy.
Polovina trasy je na přímém slunci. Déle než čtyři hodiny a budete mít spálenou tvář a bolení hlavy.
Šroubovák, kleště, záplata na duši. Nebudete potřebovat 99 % času, ale když ano, tak víc nic.
Když se ztratíte (a stane se vám), budete rádi, že ho máte. Offline mapy jsou nejlepší.
Pro pot na čele, pro čistění brýlí, pro spoustu věcí. Kapesníky jsou nejpraktičtější věc.
Jaro a podzim jsou nejlepší. Duben až květen, září až říjen. Není tam moc horko, není tam zima, a slunce není zbytečně agresivní. Létě je tam všichni, což znamená více lidí, více zastavování a více zdržení.
Když je teplota pod osm stupňů, vezměte si nějakou bundu. Kdy padne pod pět, vezměte si rukavice. Není to věda. Fyzika jednoduše říká: vaše ruce se budou chovat hloupě, když je bude mrzet.
Když prší, jezdit můžete, ale víte, že povrch bude kluzký. Dvacet procent pomaleji, pětadevadesát procent opatrnosti, a budete v pořádku. Není to závod s deštěm.
Baťův kanál není nejdramatičtější trasa v České republice. Nemá to vrcholy, nemá to propasti, nemá to nic, co byste viděli v horách. Má to ale jednu věc — je to místo, kde se člověk cítí dobře. Kde se člověk učí bez stresu, bez pádu, bez pocitu selhání.
Je to trasa pro lidi, kteří se teprve učí. Lidé, kteří si nejsou jistí. Lidé, kteří se bojí pádu nebo která chybujete. Tady se nestane nic. Tady se jen vozíte po rovině a kouknete si, jak běží řeka vedle vás.
Když skončíte v Dlouhé Lhotě nebo Otrokovicích, budete mít pocit, že jste něco zvládli. Bez dramatiky. Bez drama. Jen jízda, kterou si pamatujete jako příjemnou. A to je všechno, co potřebujete.
Tento článek je informativního charakteru a poskytuje obecné rady pro cyklistiku na Baťově kanálu. Před každou jízdou zkontrolujte, že je vaše kolo v dobrém stavu. Respektujte místní pravidla a bezpečnost ostatních cyklistů. Podmínky na trase se mohou měnit podle počasí a ročního období. Při jakýchkoli zdravotních potížích se poraďte s lékařem. Autor a redakce nejsou odpovědné za úrazy nebo škody, které by mohly nastat během jízdy.